Diamant je nejcennějším druhem drahokamu díky tomu, že splňuje přísná kriteria hodnocení minerálů. Abychom mohli zařadit nerost mezi drahokamy, musí být vzácný, dostatečně tvrdý a průhledný. Diamant je svou tvrdostí jediný minerál, má nejvyšší stupeň z 10 stupňové škály tvrdosti. Díky této vlastnosti již staří Řekové označovali diamanty názvem „adamas“ – nepřemožitelný. Zároveň se zjistilo, že diamant má v různých krystalových směrech různou tvrdost, z toho důvodu mohou být kameny broušeny.
Z historie nevíme, kdy byly první diamanty nalezeny, nicméně je známo, že první nalezené diamanty pocházejí z Indie, která byla jediným jejich nalezištěm až do 18. století. Z dochovalých písemností ze 3. století před naším letopočtem se dozvídáme, že již v té době v Indii existoval obchod s diamanty.
Obecně pro vznik drahých kamenů je třeba určité množství základní látky v zemské kůře. Toto množství se smísí za extrémní teploty a tlaku v určitém poměru, ochlazením pak vzniknou krystaly. Aby současně výše uvedené okolnosti nastaly v takovém časovém sledu, aby daly vzniknout drahému kameni je tak ojedinělé, že právě z toho důvodu jsou drahokamy tak vzácné.
Také diamantové krystaly vznikají uvnitř zemské kůry, jejichž základem je pouze uhlík. Pravděpodobně vznikají v roztavené hornině v chladnoucím magmatu. Na vzniku se podílí teplota cca 1.300 C a tlak 70.000 atmosfér, což je prostředí činných sopek v hloubce 130 – 200 km. Odtud se na povrch dostávali v podobě vyvřelých hornin při sopečných erupcích vulkanickými komíny. Nejstarší vulkanické komíny pocházejí z období starohor, nejmladší pak vznikaly v druhohorách. Samotné diamanty se nacházejí v sopečném tufu (tzv. kimberlitu), na němž se dostávaly na povrch země. Nutno podotknout, že dnes na Zemi neexistují již podmínky pro vznik diamantů.
80% podíl na produkci diamantů má 7 zemí: Austrálie, Kongo, Botswana, JAR, Rusko, Namibie a Angola. Menší ložiska pak mají například Kanada, Brazílie, Bolivie, Venezuela, Guayana, Guinea, Sierra Leone, Libérie, Pobřeží Slonoviny, Ghana, Středoafrická republika, Tanzanie, Čína, Indonésie,Indie…
První informace o obchodu s diamanty pochází ze 3. století před naším letopočtem s Indie. Odtamtud se dopravovaly diamanty do Alexandrie pozemní cestou. V období středověku neměly diamanty velký odbyt, pozornost byla věnována jejich léčebné síle.
Ve 12. století se staly Benátky významným překladištěm zboží mezi Západem a Východem. V 15. století se přesunul obchod do Lisabonu, v důsledku objevu nové námořní trasy do Indie. Řada Benátčanů se přesídlila do Antverp, kde založili centrum benátských kupců. Do Antverp se tak dostávaly diamanty jak pozemní tak mořskou cestou. Protože ale byla jednodušší přeprava surových diamantů, začaly tu růst brusičské dílny a kameny se obráběli až v Antverpách. Dodnes jsou tak Antverpy centrem jak broušení tak obchodu s diamanty.
Do budoucna se pak předpokládá, že celková poptávka po diamantech bude zachována nebo bude stoupat.